Příchod mobilního telefonu
znamenal neuvěřitelnou změnu. Malá kouzelná blikající krabička, pěkně do ruky, personifikovaná
vlastním telefonním číslem, vyzváněcí melodií a pouzdrem. Jak to telefonování z prostřed
Afriky někam do Evropy funguje? To nikdo moc neřeší. Nemá to smysl. Doba
natažených drátů v některých zemích nikdy nepřišla a už asi ani nepřijde. Signál
trochu visí na počasí a na dodávce nafty do generátorů u antén mobilního operátora.
Po špatných silnicích od moře vozí tu naftu, aby se lidi mohli spojit. Kolikrát
jen tak. „Haló jak se máš, platí ta naše schůzka v půl? Co dělá malej, spí. Už
jdeš domů. Mám koupit hrubou nebo polohrubou mouku? Za pět minut jsem tam!“
Jsou to tekuté písky, ztrácí se
jistota pevného bodu. Vše se řeší teď, více se improvizuje. Dá se ledacos
ověřit, dá se kdekdo zachránit. Dají se domluvit obchody s rybáři u
pobřeží, kolik mražených makrel mají dovést.
Funguje to samo (žádné velké rozvojové
programy).
To co změní Afriku, jsou informace
a komunikace, proto největší rozvojová pomoc pro Afriku bude levný počítač s internetem.
Kdo si ho bude chtít koupit, si ho koupí a změní kontinent.