Ženy muže
potřebují k oplození, a proto jsou vybíravé. Mužská spermie musí při
přirozeném rozmnožování proniknout do vajíčka, musí dojít ke splynutí jader, aby
byl počat nový jedinec. Ten je kombinací genomu matky a otce, přičemž každý z nich
má v potomkovi svých 50%, což je férové.
Protože u lidí
je oplození vnitřní, odchovává potomka v raných stádiích vývoje matka.
Kdyby bylo oplození vnější, záleželo by spíš na tom, kdo dřív uteče, ten druhý
by pak odchovával. U ryb to tak funguje a dřívější útěky se evolučně fixovaly.
Můžete tak u různých druhů potkat buď samice, nebo samce, jak opatrují jikry
nebo potěr.
Ženy vládnou
skrytou ovulací, která se opakuje v měsíčních cyklech. To, že muži nevědí,
i když někdy tuší, kdy ženy ovulují, poskytuje ženám prostor pro jejich
strategické hry. Zatím co většina samic jiných druhů, dává všem okatě najevo,
že jsou v říji, samice lidí svoji utajenou „říji“ využívají jako nástroj
výběru biologických otců. V době ovulace ženy například daleko častěji
vyhledávají milence, než je tomu v neplodných dnech, kdy spíše uspokojují
své trvalé partnery a ubezpečí je tak, že starat se mají především o ně. Trvalí
partneři tak neodhadnou, kdy je lepší ženu doma hlídat a přesvědčeni o tom, že
oni jsou jediní otcové dětí v domácnosti, nechávají se podvádět na
podnikových večírcích. Je to z evolučního pohledu správná strategie, protože
různorodé potomstvo má vyšší pravděpodobnost přežití a sehraný dlouhodobý
partnerský vztah je důležitý pro zdárnou výchovu potomků.
Řekněme, že zdravý
muž má denně připraven dostatek spermií k oplození ženy. Podvědomě s nimi
dobře hospodaří a tak při pravidelném pohlavním styku se svou trvalou
partnerkou do toho nedává všechno, tedy nedává celou svou zásobu ejakulátu.
Musí vždy zbýt na případný nový objekt sexuálního zájmu, který by se chtěl
nechat oplodnit. Ovšem jinak tomu je po návratu z cest, kdy objem ejakulátu
navrátivšího muže v prvním pohlavním aktu převyšuje obvyklou dávku. Má to
své důvody. Podvědomě chce muž přečíslit spermie případného milence, které by
mohly přežívat v útrobách jeho ženy a oplodnit ji. Mezi mužem a ženou je
to věčná hra na obou stranách, jež vede k optimalizaci výměny genetického
materiálu a výchovy potomstva.
Mnohé ryby se
vytírají jen jednou za rok a některé dokonce jen jednou za život. Když už
takový okamžik nastane, je to dlouho očekávaná chvíle. A teď posuďte, jak ubozí
jsou samci, kteří jsou využiti gynogenetickými samicemi, které na nich sexuálně
parazitují. Gynogenetické samice nepotřebují samce vybírat, berou vše, svádí je
a nabízejí se každému. Samci zažívají v těch chvílích uspokojení, neboť i
ti druhořadí jsou vybráni. To vše je však vykoupeno hořkým procesem, který
probíhá v cytoplazmě jiker gynogenetických samic, kde je DNA jejich
spermií po výtěru degradována. Celá dlouhá roční příprava přišla vniveč.
Spokojené gynogenetické samice zanechají na rostlinách nalepené jikry, ze kterých
se za nedlouho vykulí jejich klony, bez jediné památky na své iniciační otce.
To není férový obchod.
Vyčerpaní samci se
vrátí k výtěru se samicemi svého druhu. Protože již nemají tolik síly a
jejich varlata jsou téměř prázdná, není rozmnožování příliš úspěšné. Jejich
vlastního potomstva je méně a druh ustupuje úspěšným gynogenetickým populacím
(v dlouhodobém měřítku je to všechno trochu složitější).
Námluvy
a různé partnerské strategie jsou ve světě normálního sexuálního rozmnožování
účelné a také je to zábava. Sexuálně parazitovaní samci však slouží jen k výrobě
klonů samic, sex je pro ně možná zábava, ale hlavně ztráta energie a času. Nezbývá než obdivovat
gynogenetické samice karase stříbřitého, které můžete potkat v kdejakém vodním
toku či nádrži v Česku.