Na přednášce o Angole, jsem se promítáním fotografií ruin, zbídačených lidí a afrických vesniček z hlíny, negativně dotknul angolských studentů, kteří se na přednášku o své zemi přišli podívat. Vyčítali mi, že jsem ukázal jenom „ošklivou“ Angolu a že se vysmívám ušmudlaným dětem v roztrhaných hadrech, kterým jsem věnoval celou jednu sekci fotografií. Měl jsem ukázat, jak se Angola obnovuje, jak ropné společnosti staví v Luandě moderní baráky, jak Číňané budují silnice, infrastrukturu, jak teče ropa. Pak se mě zastala jedna česká studentka, která říkala, že se jí ta venkovská Afrika, co jsem ukazoval, líbí. Africké domečky se stěnami spletenými z klacků, vyplněnými červenou hlínou a střechou z trávy, že se jí líbí fotky usměvavých dětí v roztrhaných hadrech. Jaké je to opravdové a jak je naše evropská civilizace zkažená. Nechápal jsem jí a nechápal jsem ani Angolany, jen mi došlo, jak jsou si dva světy vzdálené.
Když jsme dojeli do Lomby v terénním autě po dlouhé cestě, při které se nedá spát, protože byste si vyrazili zuby nebo překousli jazyk, bylo ještě ráno. Dost vesničanů se už ale neudrželo na nohách, jak byli opilí. Whisky se tam dováží balená v igelitových pytlících. Stačí ukousnout rožek a alkohol si vytlačit do útrob. Igelit je hospodárný a hlavně moc neváží, což je pro transport do odlehlých končin nejpodstatnější. Místním rybářům jsme přivezli síť, seděli jsme na břehu a čekali, až s ní přijdou lovit. Přiběhly děti a koukaly na nás, my jsme je fotili a ony se různě nastavovaly a bavily se tím. Dva kluci převáželi pocestné na druhou stranu řeky malou kanoí vydlabanou z jednoho kusu dřeva. Naložili motorku, naložili kolo s nákladem, matky s miminama na zádech i s košíky na hlavách a vypluli. Děti z břehu naskákaly do vody a plavaly vedle kanoe až na druhou stranu. Fotili jsme to. Pak pokročil čas a jiné děti z vesnice přitáhly ke břehu špinavé nádobí, vedle dvě ženy praly prádlo a dvě holčičky vytahovaly z řeky plný 20 litrový kanystr s vodou, vláčely ho směrem k vesnici. Fotili jsme to. Říkal jsem si, jak jsou to zajímavé obrázky. Konečně dorazili rybáři a začali chytat ryby, jak jsme se dohodli. My jsme se oblékli do vysokých gumových holinek a také chytali. Po vytažení sítí na břeh jsem se snažil pohovořit si o rybách s jedním z rybářů. Bylo to těžké, tušil jsem, že to, na co se ho ptám, ví. Loví už dlouho a loví úspěšně, na jeho loveckých schopnostech závisí obživa jeho rodiny, tak to vědět musí. Pořád opakoval stejné věty, úplně jsme si nerozuměli. Možná nechápal, na jaké to samozřejmosti jeho života se ho ptám a proč vůbec.
On se mě neptal na nic. Nabídl jsem mu cigaretu, vzal si jí.
Autor fotografie: Zuzana Musilová