V průběhu času byly rozorány meze, vybudována JZD, zemědělské podniky a postaveny nové továrny. Mnoho Hanáků se sestěhovalo do měst, jako je Přerov, začali pracovat v továrnách, úřadech a bydlet v bytových domech. Jediným pojítkem s jejich věčnou touhou po obdělávání a vlastních produktech se staly zahrádky. Roztroušené kolonie miniaturních domečků s políčky a záhony na malých pozemcích obklopují předměstí Přerova jak jihoamerické slumy. Hanáci na své zahrádky vyráží především o víkendu a někdy, když třeba dlouho neprší, musí i během týdne. Vyčerpaní z práce usedají na svá stará kola, která jim slouží jako hlavní dopravní prostředek při cestě na zahrádky. (Kola proto, aby se mohli napít alkoholu, a cesta zpátky netrvala dlouho. Stará proto, že o nová se
bojí.)
Když přijedou na zahrádku, pustí se do obdělávání pozemku obvykle velikosti 10 x 20 m. Co přesně dělají, záleží vždy na sezóně. Na jaře si vyměňují
mladé, předpěstěné rostlinky z balkónových nebo za-okenních pařníků, ryjí, sázejí a sejí. V létě pak hlavně plejí a pijí, na podzim sklízejí a zpracovávají úrodu, tedy zavařují a uskladňují. Spektrum plodin je pestré, někteří mají několik řádků brambor, rajčata, oblíbené jsou okurky, ovocné stromy i další zelenina. Zcela unikátní místo zaujímá dýně. Není to zelenina ani ovoce, vyjímají se na zahrádkách v záhonech dlouhou dobu, majestátní neforemné oranžové kulovité útvary, naplňující své pěstitele hrdostí, že něco tak velkého vypěstovali.
Dýně váží až 50 kg, sklízí se na přelomu září a října, zahrádkáři je na svých kolech dopravují domů, kde je většinou na nějaký čas umístí na balkóny. V období října dochází také k rituálnímu obdarovávání blízkých a známých, kteří nemají zahrádku, nebo jim dýně nevyrostly. V té době balkónům většiny bytových
domů dominují dýně, stávají se vizitkou celoroční práce. Zpracování často zabere několik dní a nocí, v tom čase se nedoporučuje Hanáky navštěvovat, protože celý byt se proměňuje na zpracovnu dýní, jejich obvyklá výmluvná odpověď je „dneska nemožu, dělam dyně“.
Vlastní postup: Každá dýně je ručně rozkrájena na malé krychličky o velikosti 1cm x 1cm, to trvá i několik večerů. Během této fáze zpracovávání jsou vyjmuty dýňová semínka, která jsou sušena na ústředním topení. Krychličky jsou namočeny na 24 hodin do vody s octem. Po dobu máčení se připravují sklenice na zavařování, přibližně 50 sklenic na 50 kg dýně. Když je vše připraveno přechází se k vaření. Do velkých hrnců se nalije voda, přidá se cukr a koření (5l vody + 1kg cukru + 5kg dýně + hřebíček, skořice a citronová kůra). (Dýně nejsou sami o sobě dostatečně sladké ani chutné, proto tolik cukru a koření). Vše se vaří přibližně 20 min až do fáze, kdy struktura dýně zeskelnatí. Po uvaření se kostičky přemístí do zavařovacích sklenic, na jednu sklenici přibližně 300g, a zalijí se vzniklou sladkou, kořeněnou šťávou. Sklenice naplněné dýňovým kompotem se uzavřou víčkem a zavařují se přibližně 20 minut ve velkém hrnci, kam se obvykle vejde 8 sklenic. Na 50 sklenic je tedy potřeba úkon opakovat 7x. Po sterilizaci a vychladnutí jsou sklenice uskladněny, často ve sklepech zahradních domečků.
O vánočních svátcích se dýňové kompoty nabízí příbuzným, spolupracovníkům, známým a sousedům, přičemž dochází k jejich hodnocení při vzájemných ochutnávkách. Mnoho sklenic je darováno mimo Hanou rodinným příslušníkům, kteří již žijí v Praze, nepěstují dýně ani je nezavařují. Usušená semínka pak zůstávají dlouho dobu shromážděna v misce, k případnému loupání, obsahují totiž velké množství zinku. Loupání je však velmi těžké až nemožné, proto semínka často nejsou nikdy zkonzumovány.
Na jaře často přichází povodně, které zatopí sklepy zahradních domečků, které se nacházejí poblíž řeky Bečvy. Záplavy s sebou přináší velké množství sedimentů, které pohřbí uskladněné dýňové kompoty pod vrstvou bahna. Hanáci všechny kompoty vynosí a vyčistí od bahna. Do vyčištěných sklepů se pak vrací metráky naložených dýní za několik let s opravenými popisky jednotlivých ročníků.