Už je to docela dlouho, co se mě jedna přivdaná příbuzná shora mezonetového bytu zeptala: „A co ty vlastně děláš?“, „eh…no dělám píejčdý na rybách“, „ no a co teda jako děláš?“, „ no, já ty ryby, teda jeden druh, spíš polyploidní asexuální komplex jednoho rodu ryby, zkoumám.“, „ to je jako pitváš?“, „no taky, ale spíš preparuju chromozómy, sekvenuju DNA, děláme allozymy …“ „hmm aha.“
Dopil jsem čaj, dořešil něco s příbuzným a šel.
Připadal jsem si divně. Neuměl jsem to nijak smysluplně vysvětlit. Práce, která mě bavila, vyplňovala mi většinu času a o které bych mohl dlouho mluvit, byla těžko uchopitelná, abych jí nějak rozumně popsal. Přišlo mi, jako by tím pro mnohé vlastně neměla cenu.
Píejčdý jsem dodělal a diskuze s nezasvěcenými přáteli o mé práci se často smrskla do takové milé fráze: „Tak co, pořád děláš ryby?“, „jojo, pořád“.
Už mi to tak nevadí jako dříve. Přišla nová společná témata. Když se mě teď někdo zeptá, co vlastně dělám, tak já dělám do ryb.
Následuje můj překlad vizuálního vysvětlení, co je to Ph.D., jak ho vnímá Matt Might z Utažské univerzity v USA – tzv. „The Illustrated Guide to a PhD„.
Představte si kruh, který zahrnuje veškeré lidské vědomosti:
Když dokončíte základní školu, víte trochu:
Když dokončíte střední školu, víte o trochu více:
S bakalářským titulem se specializujete:
S magisterským titulem prohlubujete specializaci:
Čtením vědeckých publikací se dostáváte na samý okraj lidských znalostí:
Jakmile jste na samé hranici, můžete se zaměřit:
Pár let tlačíte na samý okraj:
Až jednoho dne hranici promáčknete:
A to promáčklé místo se nazývá Ph.D.:
Samozřejmě, svět teď pro vás vypadá jinak:
Nezapomeňte, ale na celkový pohled:
A nepřestávejte tlačit!