Bible je zajímavá knížka, jistě jedna z nejúspěšnějších na světě. Vyskytuje se na zemi v miliónech kopií a v mnoha různých variantách. Za svůj úspěch vděčí bezesporu svému stáří, tedy tomu, že se dochovala, že přežila. Bible prošla a prochází evolučním procesem, který je analogickým jakémukoliv evolučnímu procesu, který se odehrává v přírodě; je konglomerátem textů různých autorů, které se dochovaly a prošly procesem selekce. Hypoteticky mohlo být textů v bibli mnohem více nebo méně. Některé texty se v době, kdy se biblický kánon vytvářel, jednoduše
mohly ztratit, došlo k jejich deleci, na jiných místech později mohlo docházet k inzerci nepůvodního textu a podobně. Vlastní text byl při replikaci (přepisování) vystaven mutačním vlivům, především transkripce (ve významu překládání) informace do jiných jazyků přinesla mnoho evolučních novinek. Například chybný překlad slova dívka z hebrejštiny do řečtiny jako panna měl velký dopad. Bible v evolučním procesu reagovala a reaguje na vnější prostředí. Nová vydání jsou například „bližší“ čtenáři, tedy jiná než ta původní, přeci dostatečně podobná. Bibli můžeme použít jako příklad evoluční teorie.
Jedna věta k zamyšlení.
Na počátku bylo Slovo, a to slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. (J 1,1)
Počalo se replikovat v husté prapolévce, kde ke svému zmnožování užívalo volně dostupných sloučenin, řekněme „chemických hlásek“. V té době ještě nebylo nedostatku a mír panoval na Zemi, která počala být prostoupena tím slovem. Množení slova autokatalyzačním přepisem počalo přinášet změny v praoceánu dávných dnů. Slovo se měnilo v mutačním procesu a nebylo jen jediného slova a jediného významu, ale byly slov již tisíce a mnohé zněly jinak. Rychlosti jejich replikace se rozrůznily, tak byla započata jejich evoluce. Nastal čas, kdy veškeré látky ke stavbě slov byly
vyčerpány a v těch dobách počalo na Zemi zlo, neboť jen z jiných slov bylo možné potřebné chemické hlásky získat. A tak se slova obalila schránkami z proteinů a povstal translační systém, který umožnil strukturu těch schránek ve slově samotném kódovat. Slova se začala shlukovat v konglomerátech za účelem obrany i kořistění a ve spolupráci pak vytvářela schránky složitější. Věčný boj
o přežití byl a je všem měřen jedinou mírou úspěšnosti danou počtem kopií v následujících generacích.
A tak se stalo, že hmota povstala ze slova v celé své rozmanitosti života a zaplnila Zemi od hloubek oceánů po štíty vysokých hor; pomíjivá hmota, jež se v prach obrací, která však v sobě nese slovo, které je věčné. Slovo, které již nemůže žít bez hmoty a hmota bez slova.
Literatura:
Dawkins R. (1976): Sobecký gen, podle vydání 1989, p. 22-28, Mladá Fronta, Praha 1998
Jan Sv. (asi 80): Evangelium in Bible Svatá, Nový zákon, podle posledního vydání Bible kralické 1683, p. 93, Lowe and Brydone
(Printers) London 1969
Rozsypal S. (ed) (2003): Nový přehled biologie, p. 728-739, Scientia, Praha 2003