Během cesty si
rekapituluje, hlavně žádné rychlé výpady, klídek. Pořád trochu nasává, ale má
to pod kontrolou. Vede takový syngnathidoidní život, v skrytu, maskován, pozoruje
netečně ten vířivý mumraj kolem. Chybí mu rychlost, ale kam se hnát. Tuhle
jeden vyjel, trochu to přepískl a rychle skončil. Pár kostěných štítků se pak
našlo v žaludku vodního ptáka. Raději na to nemyslet. Dnes hlavně doufá,
že jí potká. O nic jiného nejde. Tak to bere zleva, zprava kouká kolem a hele,
je tu. Plave si pomalu, ladný pohyb. Co teď? „Že bych to pro dnešek vzdal“,
říká si. „Blbost, už jsem tady a je dobrá“. Tak k ní pomalu pluje. Vidí ho
a vypadá, že je ráda. Sympatie jsou sdílené, začíná přípravný rituál.
„Co tu děláš?“
„Hm, a kde jsi
všude byla?“
„Ty jo, tam to
znám.“
Kecá, ale je to
jedno, o to tady nejde. Propletené části těl. Taneček a takové ty řečičky, trvá
to hodiny, ale pomalu má to, co chtěl. Je to veselé, vzrušující, nové a
fascinující. Každý dotek posouvá rozehranou partii dál. Synchronizace. Samým
vzrušením pumpuje vodu ze svého zárodečného vaku. Je to tu, její kladélko se
noří do jeho útrob. Je to příjemné, ovopozice, ejakulace, rozplétání.
V jeho zárodečném vaku se objevilo odhadem kolem sta jiker od jeho
partnerky. Je krásná a pomalu odplouvá pryč. Přišel hlad, jde shánět nějaký ten
živý mikrožvanec. Plave se hůř, ale jaký krásný pocit, nosit v sobě nový
život, táta. Každé ráno se vídají, podívají se na sebe, vzájemně si vymění pár
barevných změn a každý si plave jiným směrem. On nosí sto mladých mořských
koníků a ona střádá žloutek do nových jiker na další sexuální akt, budou si
věrní celé reprodukční období. Po pár týdnech táta rodí. Večer si najde příhodné
místo, ona spí, po čtyřech hodinách je 100 jejich miniaturních kopií venku. Ať
se jim ve světě daří. Je to dojemné, už je asi nikdy neuvidí, mává jim a jde spát,
zítra jej čeká delší taneček s partnerkou.
Jak vyvážený
vztah. Samička investuje mnohem více energie do svých vajíček oproti samečkovi,
který tvoří hordy energeticky méně náročných spermií. Sameček svým vkladem do
péče o potomstvo v zárodečném vaku dorovnává energetické náklady samičky. Můžeme
to z „džendrového“ pohledu považovat za spravedlivé rozdělení rolí.
Zajímavé je, že
u mnoha druhů ryb je péče o potomstvo vyvinuta různě, jednou se o potomstvo
stará samice, jindy samec, někdy oba. Roli tu hraje vnější oplodnění a systém „kdo
uteče, vyhraje“. Pokud někdy dávno u předka druhu, kde se o potomstvo stará
samec, od jiker po jejich vypuštění utekla samice „s vědomím“, že jeden rodič
na odchov stačí, ubohému samci nezbývalo nic jiného než se o drobečky postarat.
Toto chování se v průběhu evoluce fixovalo. V případě, že by u tohoto
druhu utekli oba rodiče, jejich potomstvo nepřežilo. Když druh provozuje vnitřní
způsob oplození, je nasnadě, že utéci může jen samec.
Žádná spravedlnost.