Člověk je formován vlohami, které dědí po svých rodičích a prostředím, kde vyrůstá. Největší množství informací vstřebává člověk v dětství, kdy se vytváří jeho názory na to, co je dobré, co je špatné, čeho se vyvarovat.
Jedním z vlivů, které definují kulturní prostředí, jsou pohádky. Krátké příběhy, které předkládají modely chování s jasným a dobře zapamatovatelným poselstvím. Neotvírej cizím lidem. Pomáhej starým kouzelným babičkám apod. Pohádky obsahují memy (replikující se jednotky kulturní informace), které se podílejí na utváření současných názorů jednotlivce. Lidé vyskytující se ve stejném kulturním časoprostoru jsou formováni stejnými pohádkami a sdílí tak obdobné memy.
V krátkosti popíši několik pohádkových postav, které subjektivně označuji za uprchlíky a jejich příběh vztahuji k možnému postoji lidí z českého kulturního prostředí.
Jezinky (zdroj: O Smolíčkovi)
Jedná se o skupinu osob zřejmě zcela odlišného kulturního a etnického původu. Jezinky svou potřebu azylu u Smolíčka a jelena jen předstírají a využívají situace, kdy není zkušenější člen domácnosti doma. Ve chvíli, kdy získávají u Smolíčka azyl, zmocňují se ho a unášejí ho mimo domov. Na osvobození Smolíčka vynakládá jelen značné úsilí. Smolíček je zachráněn a Jezinky pobity.
V tomto případě jsou Jezinky chápány negativně. Čtenář od začátku naslouchá varování, které pronáší jelen, zřejmě na základě předchozích špatných zpráv či zkušeností.
Sněhurka (zdroj: Sněhurka a sedm trpaslíků)
V tomto případě se jedná o mladou pohlednou a svobodnou ženu, která unikla z přímého ohrožení života a prchá před nebezpečnou situací v jejím domově. Shodou náhod se dostane do domu trpaslíků, kteří nejsou zpočátku nadšeni z příchodu nového obyvatele, který navíc v domě zabírá dost místa. Nicméně po vysvětlení situace trpaslíci souhlasí s dočasným ubytováním uprchlice. Sněhurka z vděčnosti významně pomáhá s provozem domácnosti a trpaslíci k ní získávají citový vztah. V podstatě lze říci, že v tomto případě došlo k úspěšné integraci, ze které získaly profit obě strany. Sněhurka na konci příběhu, po určitých peripetiích, svůj azyl u trpaslíků opouští a odchází za lepším.
Sympatie čtenáře jsou v tomto případě na straně mladé přičinlivé uprchlice.
Jeníček a Mařenka (zdroj: O perníkové chaloupce)
Jedná se o dětské uprchlíky, kteří se dostali na cestu bez vlastního přičinění. Tíživá životní situace u nich doma vedla otce k rozhodnutí zanechat je v lese vlastnímu osudu. Lze jen spekulovat, zda-li věřil, že naleznou lepší budoucnost na jiném místě. V současné uprchlické vlně se vyskytuje velké množství dětí, které se dostaly do stejné situace jako Jeníček s Mařenkou a musí čelit obdobným problémům. Děti z pohádky se po strastiplné cestě dostaly k místu, kde s nedůvěrou očekávaly pomoc, byly však odchyceny a zavřeny. Jejich další cesta pokračovala až po jejich úspěšném útěku z perníkové chaloupky. V pohádce se vrací zpátky do svého domova, kde se situace zlepšila. Sympatie čtenářů je jednoznačně na straně dětí, které potřebují pomoc.
Zvířátka (zdroj: Zvířátka a Petrovští)
V této pohádce jsou zvířátka povýšena na bytosti s lidskými charaktery. Jsou loajální ke svému majiteli, ačkoliv ten celé hospodářství přivedl do problémů. Po zjištění, že celý majetek včetně jich samotných jde do dražby, volí raději emigraci ze statku, než aby sloužila novému pánovi. Vydávají se na cestu za lepším osudem a stávají se z nich uprchlíci. Objevují chaloupku obývanou menší skupinou mužů, které zvířátka považují za loupežníky. Shodou okolností zvířátka původní obyvatele vyděsí natolik, že ti samí utíkají a zanechávají v chaloupce veškerý majetek. Zvířátka se do chaloupky nastěhují. Původní obyvatelé se po jednom neúspěšném pokusu o návrat definitivně vzdávají svého domova a odcházejí pryč.
Zvířátka seberou peníze, které v chaloupce našla, a vrací se na statek. Ukradené peníze z cizího domu pomohou původnímu majiteli z problémů a on tak získá statek zpět. Majitel i zvířátka jsou šťastní.
Je zajímavé, že sympatie v této pohádce jsou na straně neúspěšného hospodáře a zvířátek, která si přivlastní cizí majetek, i když byl zřejmě také ukradený.
—
Co nám uvedené příklady mohou napovědět o postoji ”Čechů” k uprchlíkům?
1. Usedlost, tupost a strach z cizího generují důvody upevňující apriori negativní postoj.
Velká část populace má uprchlíky za Jezinky, nevěří jim, nerozumí jim a nezná jejich příběh. Nelíbí se jim jejich jinakost. Chápe je pouze jako narušitele, jejich klidného spořádaného harmonického života. V pohádce je tento “život” naivisticky prezentován komickým soužitím jelena a malého chlapce kdesi v lesích. Strach a obavy mnoha lidí vytváří příběhy, které jsou touto skupinou populace chápány jako varování jelena. Chybí snaha celou věc pochopit, porozumět jí a vyvodit nejvhodnější postoj.
2. Znalost příběhu otevírá náruč.
Příklad Sněhurky a sedmi trpaslíků je ukázka úspěšné integrace. Pokud není uprchlíků moc, pokud komunita, kam přicházejí, chápe jejich příběh, pokud se uprchlíci snaží zapojit a příliš moc se neliší, nevidí český Šmudla, Prófa či Kejchal problém. Citově přilne k novým druhům jako ke svým vlastním a už to bude “ten náš uprchlík”, kterého si nechceme nechat vzít.
3. Slabým a zranitelným dětem se sluší pomáhat.
Děti jsou chápany se soucitem, dokonce někdy jako skupina uprchlíků zneužívaná zlými “Jezinkami”, které chtějí nastrkat své prstíky do naší teplé světničky. Škvírou ve dveřích ukazují své uplakané děti a skrze náš soucit se cpou dovnitř. Děti tyto hordy Jezinek nezajímají, slouží jim jen jako prostředek jejich vlastních zájmů.
Zneužívání dětí existuje. Ale je absurdní, že by uprchlíci nebyli ve většině normální rodiče, kteří chtějí vychovávat své děti. Stejně jako rodiče kdekoliv ve světě se chtějí těšit z toho, že jsou jejich děti zdravé, rostou a dospívají. Bezpečí dětí je často jeden z hlavních impulzů, proč se lidé na cestu pryč vydávají.
4. Co je naše, je svaté.
Nejzajímavější je příběh zvířátek a loupežníků. Poukazuje na vyšší moc, které nemůžeme vzdorovat, a na zlou vrchnost způsobující svou chamtivostí rozvrat v harmonickém a klidném žití mírumilovných lidí a zvířátek. Čtenář fandí ekonomickým uprchlíkům, zvířátkům, kteří v podstatě vykrádají cizí dům, a jásá, když se vracejí s lupem, aby vrátili vše do starých kolejí. Pro budoucnost nenese příběh žádné poučení. Příští sucho vrhne statek a jeho obyvatele do stejné krizové situace. Přesto jsme rádi, že to “dobře dopadlo”.
Závěr
Současná situace je komplikovaná, nic není černobílé. Nechci soudit a ani navrhovat řešení. Chtěl jsem jen ukázat, jaké si z českých pohádek neseme memy.
Poděkování: Děkuji své ženě, děkuji Jirkovi a Oldovi.
Dovětek: Výčet pohádkových uprchlíků jistě není úplný, a pokud jejich řady rozšíříte v diskuzi pod článkem, budu rád.