Malá
Vandéllie celým jménem Vandellia cirrhosa
z rodiny zvané Trichomycteridae odpočívala zahrabaná v bahnitém dně
menší řeky v povodí Amazonky. Byla celkem spokojená, protože ještě trávila
krev, kterou získala před nedávnem v žaberní dutině jedné Colossomy.
Podařená akce, která netrvala ani minutu, jí zajistila plný žaludek a klidný
spánek. Pořád si to v hlavě přehrávala, jak byla na sebe hrdá. „…Vplout do
proudu vody vytlačované z žáber, prokousnout cévu, čekat až se krev navalí
do útrob, pustit se a zmizet…“. Usměv se jí objevil mezi vousky, když si
vzpomínala, jak měla co dělat, aby se z žáber Colossomy vůbec dostala, jak
byla plná.
Luboš
s Jirkou už dlouho plánovali cestu do pralesa, vystáli si frontu na levné
letenky na Valentýna a už vystupovali s Lounlyplanetem v kapse na
letišti, kde bylo jak v prádelně. Obyčejné věci, jako nákup jízdenek do města
poblíž deštného pralesa, hltali s pocitem velkého dobrodružství. Měli na
to právo, protože byli ve své vysněné Jižní Americe a navíc na dovolené.
Jirkovi na nástupišti ukradli batoh, když fotodokumetoval řidiče autobusu, se
kterým měli jet. „No co“, řekli si, „to přeci k výletu do Jižní Ameriky
patří“.
Další
ráno, další růžová pilulka antimalarik, autan proti komárům a z hotýlku
ven, domluvit cenu do místní cestovky, co vozí gringa do pralesa. Stopadesát
dolarů na hlavu za třídenní výlet po řece i s jídlem a průvodcem je
skvělé. Vyráží se hned druhý den ráno. Pilulka, autan, teď i ercefuryl,
z té exotické včerejší večeře Jirku trochu bolí břicho. Motor řve, smrdí, loď
se dere proti proudu. Kromě průvodce Čika je na palubě ještě párek Němců, co
projíždí celou Jižní Ameriku od severu k jihu. Minula je loď plná klecí s papoušky.
Čiko vysvětluje, že to jsou domácí mazlíčci té rodiny, která zrovna jede na trh
a že si je jen berou sebou.
Je
vedro, slunce praží, i když je trochu pod mrakem. „Čiko, můžeme se vykoupat?“ „Jasně
kluci.“ „A nejsou tu pirani?“ „Nejsou.“ Sotva loď zastavila na malé plážičce, je
Luboš už ve vodě. Pod nohama je trochu bahýnko, chce se mu močit, na lodi
nebylo kde. Sundal si plavky, jak je zvyklý na suchu a úleva přišla s vyprazdňujícím
se močovým měchýřem.
Vandélie
dotrávila a vyráží hledat další Collosomu, když tu náhle cítí silný proud.
Sepne jí to: „…Vplout do proudu vytlačované vody z žáber, prokousnout
cévu, čekat, až se krev navalí do útrob, pustit se a zmizet…“. Rychle plave
proti proudu, malý otvor, protáhne se dovnitř, kousne. Luboš řve, nechápe, co
se děje, pálí to, bolí, nemůže se penisu ani dotknout. Jirka, který byl jen po
kolena ve vodě, skáče na loď a křičí na Čika, ať něco dělá. Němci se probudili.
Čiko startuje motor a trochu nervózně ze sebe dostane jen Candirú.
Malá
Vandélie je v pasti, pomalu jí dochází, že tohle byla fatální chyba. Kolem
sice teče krev, ale už tu není žádná voda. Svými trny, co má na skřelích, se
zasekla v Lubošově močové trubici a nemůže zpět. Opouštějí ji síly, ještě
sebou dvakrát škubne a umírá.