Něco tak „hustýho“, jsem opravdu dlouho neslyšel. Adoptovaný homosexuální mladík hledá v pořadu „Pošta pro tebe“ poslední kus svého sebepoznání, své biologické rodiče. To jediné mu chybí ke štěstí. Vypráví, jak touží poznat alespoň někoho z rodiny.
Bouchám něco do počítače a jedním uchem poslouchám to obnažování v TV. Za chvilku pošťák Ondra přivádí babičku, maminku a asi tam byla i dcera. Neviděl jsem to, jen poslouchal a civěl do monitoru svého počítače.
Maminka pořád mluví o nějakém Marcelovi, jako že ten jedině si je mohl pozvat, je to její syn a že ho opustila, protože neměli peníze. No jo, no… Je to divné, protože na druhé straně sedí Pavel….že by chyba pošťáka Ondry??
Najednou je tu rozuzlení, už poslouchám oběma ušima. Chlapec se představuje a říká „…jmenuji se Pavel, narodil jsem se v roce …“ nic nesouhlasí s předpokládaným Marcelem. Rázná otázka moderátorky Ester “je Pavel Váš syn a jak to, že jste si na něj nevzpomněla?“. Už to graduje, jdu se na to podívat. …“odkryjte stěnu“, křičí babička…“byla jsem znásilněná a…“ vzlyká matka. Syn brečí, přítel syna pláče…
To je „hustý“!!! Matka se vzdala syna, zřejmě nezvládla vychovávat dítě, které vzniklo při znásilnění. Chtěla zapomenout. Syn si myslel, že z nějakých důvodů, které jistě pominuly, naváže vztah se svou biologickou rodinou. Dozvěděl se, že ho zplodil násilník. Ve tváři svého znovu objeveného syna vidí matka obličej, který ji působil bolest. Dozvídá se, že syn je homosexuál.
Chápu, proč to Fridrich Nietzsche kdysi napsal
Pitva švába
.